Hráči se rozdělí do dvojic. Každý si vymyslí téma o kterém bude hovořit. Může to být recept na vaření, povídání o dětech atd.
Hráči si sednou tak, aby jednotlivé dvojice seděli proti sobě přes celý kruh. Pak, na povel učitele začnou všichni naráz mluvit. Přesněji, začne jeden z dvojice mluvit a střídá se s druhým z dvojice po jedné větě.
Po minutě je učitel vyzve, ať řeknou, co slyšeli. Hráči se podělí o sdělené.
Ve druhém kole mají za úkol hráči to samé, ale navíc se mají snažit postřehnout i to, o čem mluví ostatní. Po minutě je učitel opět vyzve, ať říkají to, co stačili postřehnout.
Obvykle se ukáže, že hráči vnímali buď svého spoluhráče, nebo ostatní.
Toto cvičení má dva účely. Jedním je cvičit pozornost. Druhým je zjištění, že člověk stihne dobře vnímat jen jednu věc, zbytek se trochu ztrácí. To je dobré si zapamatovat i při improvizaci pro diváky. Nechme diváky vždy sledovat jen jeden dialog, nebo větší hereckou akci. My jsme ti, kdo vede divákovu pozornost.
PS: Hru s námi hrála i matka od čtyř dětí. Ta stíhala to stíhala nejlépe ze všech 🙂
Comments are closed